﻿
&names=date,name,shortName|
*,"1ere Escadrille de Chasse","1ere Esc."|
1918.03.01,"9me Escadrille de Chasse","9me Esc."|

&descriptions=date,text|*,"Jednotka byla poprvé vytvořena 22. června 1941 v Kyjevě ukrajinským velitelstvím GVF jako letecká skupina Civilní letecké flotily (GVF). Dne 24. června byla reorganizována na zvláštní letecký pluk GVF složený ze čtyř letek a od 28. června nesla název Kyjevská zvláštní letecká skupina Civilní letecké flotily (KOA GVF). Do jejího stavu bylo zařazeno 146 letounů ukrajinské GVF.
*,"1ere Escadrille de Chasse vznikla 22. února 1916 z Escadrille I a stala se první specializovanou belgickou stíhací jednotkou. Pod velením Capitaine-Commandant Arsèna Demaneta, dřívějšího velitele Escadrille I, byla zpočátku umístěna v Coxyde a vybavena letouny Ponnier PO 18 a Nieuport 11.
Prvního vítězství dosáhla 20. května 1916, kdy Capitaine Fernand Jacquet sestřelil nad mořem poblíž St-Idesbaldu Aviatik C.I. První ztrátu utrpěla 19. prosince, když Nieuport Adjudanta Egida Roobaerta postihla porucha motoru a stroj se zřítil do moře.
V srpnu 1917 začala 1ere Escadrille dostávat Hanrioty HD.1 a přibližně do konce listopadu byla na tento typ kompletně přezbrojena. Po zavedení těchto letounů vytvořil André de Meulemeester znak perutě – bodlák – který se následně maloval na její stroje. Vybral také motto „Nemo me impune lacessit“, které lze z latiny přeložit jako „Nikdo mě beztrestně neprovokuje“. Koncem roku 1917 dostala peruť také menší počet Sopwith Camelů.
Dne 1. března 1918 se peruť stala 9me Escadrille nově vytvořené Groupe de Chasse společně s 10me a 11me Escadrille. Po zbytek války nadále používala HD.1 i několik Sopwith Camelů. Jako 9me Escadrille dosáhla prvního vítězství 12. března 1918 a první ztrátu utrpěla 3. října 1918. Na podporu postupu belgické armády se v říjnu 1918 přesunula do Moerkerke, kde také válku zakončila.
Z pilotů, kteří sloužili u 9me Escadrille, byl nejúspěšnější Willy Coppens. Původně létal na Sopwith Strutteru a k tehdejší 1ere Escadrille byl přidělen 14. července 1917. Prvního ze svých 37 vítězství dosáhl 25. dubna 1918 proti průzkumnému letounu neznámého typu. Celkem 35 jeho vítězství připadalo na pozorovací balóny, díky čemuž se stal nejúspěšnějším „lovcem balónů“ celé války.
Po první světové válce byla 9me Escadrille umístěna na několika základnách a používala různé typy letounů. Po určitou dobu její výzbroj doplňovaly Fokkery D.VII, které Německo odevzdalo jako náhradu válečných škod. V březnu 1920 peruť přezbrojila na Spady XIII a v červenci 1922 na Nieuport-Delage 29.
V předvečer druhé světové války byla peruť vybavena pozorovacími letouny Renard R.31 a sídlila v Biersetu. Aktivně se zapojila do bojů během německé invaze do Belgie v květnu 1940. Po přesunu do Durasu pokračovala v boji až do belgické kapitulace 28. května 1940.
9. peruť byla obnovena v březnu 1952 jako součást 7. denního stíhacího křídla. Zpočátku používala Gloster Meteory a v červnu 1956 přešla na Hawker Huntery. Následujícího roku, 15. března 1957, byla znovu rozpuštěna.
V rámci reorganizace výcvikového systému letectva byla 9. peruť v listopadu 1971 znovu vytvořena jako výcviková jednotka. Jejím novým úkolem bylo přeškolovat nové instruktory na CM.170 Magister, T-33 a SF.260M. V lednu 1980 nahradily T-33 a CM.170 letouny Alpha Jet. V roce 1993 byly SF.260M doplněny několika SF.260D. Tyto stroje peruť používá k výcviku pilotů, kteří se musí seznámit s civilními pravidly IFR. Po další reorganizaci belgických ozbrojených sil v roce 2010 se 5. a 9. peruť staly součástmi Basic Flying Training School v Beauvechainu, kde působí dodnes."
